PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ

     Bohuňov i Janovičky se rozkládají v mírně zvlněné krajině Žďárských vrchů v severovýchodní části Českomoravské vrchoviny. I národopisné označení této oblasti (Horácko) vychází z charakteru krajiny. Geologické podloží katastru obce tvoří převážně ortoruly a ruly. Půda zde není sice příliš úrodná (je převážně hlinitopísčitá a bývá řazena mezi hnědé půdy vrchovin a podzoly), avšak převážně méně výrazný reliéf zdejší krajiny umožňuje (větší) zemědělské využití, a proto je zemědělská výroba zastoupena v obci dodnes.

     Okolí obce se řadí do horského vegetačního pásma jedlovo-bukového. Dřevinná skladba se však umělou obnovou lesa člověkem časem změnila a proto zde v  současnosti převažují spíše monokulturní smrkové porosty, i když za posledních asi 15 let bývají častěji vysazovány i jiné druhy jehličnanů a listnatých stromů (např. buk), typických pro smíšený les, kterými dochází k postupné obnově, zpestření a k částečnému navrácení „původního“ charakteru zdejších lesů.

     Obec Bohuňov se nachází na rozhraní chladné a mírně teplé oblasti, přičemž průměrná roční teplota se pohybuje okolo 6 °C a  roční úhrn srážek odpovídá množství okolo  800 mm. Podnebí ovlivňují časté větry s převažujícím (severo)západním směrem.

     V zemědělství se pěstují plodiny typické pro podhorské oblasti - především brambory, obilniny, kukuřice a pícniny. Tradiční pěstování lnu je od roku 2008 již jen minulostí (z důvodu uzavření provozu tírny v Písečném), přičemž místo lnu se jako textilní plodina pěstuje konopí. Pro zdejší oblast typický chov skotu (především za účelem produkce mléka) se stále udržuje (v jižní části katastru Bohuňova byly v průběhu 90. let 20. století obnoveny i pastviny), stejně jako chov prasat; pro nehospodářské účely je v Janovičkách provozován « chov koní ». Za zmínku stojí i soukromý chov několika koz na jedné ze zemědělských usedlostí v Bohuňově.

Kvalitu zdejšího přírodního prostředí dokládá existence dvou chráněných území v okolí obce. Zástavbou Bohuňova i  Janoviček prochází hranice přírodního parku Svratecká hornatina (zaujímá severovýchodní část katastru Bohuňova a severní okolí Janoviček, přičemž hranici přírodního parku tvoří silnice Lísek–Bohuňov a Bohuňov–Janovičky, a dále polní cesta z Janoviček do sousední obce Písečné), vyhlášeného v listopadu 1996. Za zmínku stojí i hranice chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (vyhlášena v červnu 1970), jejíž jihovýchodní cíp (vymezený silnicí Lísek–Skalský dvůr a dále křižovatkou se silnicí I/19) je vzdálen okolo 0,5 km od severozápadního až jihozápadního okraje katastru Bohuňova. Z chráněných živočichů se v katastru obce vyskytují např. « čáp bílý », zmije obecná, užovka obojková či ježek východní; z chráněných rostlinných druhů např. sasanka lesní.

     Hodnotu zdejší krajiny však utváří především stromová a keřová vegetace, které dominují dvě dlouhá stromořadí – třešňová alej lemující silnici směrem od Bystřice n. P. a jasanovo-lipová alej podél silnice mezi Bohuňovem a Lískem; za zmínku stojí i (částečně) dochovaná stromořadí lemující dvě polní cesty, z nichž jedna vede z Janoviček k lesu Pletenice (odkud je pěkný a daleký výhled především jižním až jihovýchodním směrem), druhá potom do sousední obce Písečné. Vzrostlé (starší) stromy (především lípy, javory a jasany) jsou v zástavbě Bohuňova i Janoviček zastoupeny spíše již jen u (většiny) bývalých zemědělských usedlostí.

     Přestože lesní porosty nezaujímají v katastru obce příliš velkou plochu, v bezprostředním sousedství (v dostupnosti přibližně 1 km od Bohuňova) se nachází dva velké lesy – Pičulín (jihozápadním směrem) a Pletenice (severním směrem), v nichž (nebo na jejich okrajích) bývá v létě či na podzim množství lesních plodů (především houby, maliny, borůvky, ostružiny, apod.).

     Vymezení  hranice přírodního parku Svratecká hornatina v katastru obce svědčí do určité míry o rozdílném stupni dochovanosti „původní“ zdejší krajiny. Především západní a jihovýchodní okolí Bohuňova bylo v  minulosti výrazněji poznamenáno procesem kolektivizace a  socializace venkova (od 50. let 20. století), jehož následkem došlo ke scelování pozemků zdejších rolníků do tzv. „velkoplošných honů orné půdy“ (pro tuto  oblast předtím cizorodých) a  k  likvidaci některých polních cest (lemovaných mezemi s keřovitou či stromovou vegetací), remízků (tj. křovinatých lesíků v poli, sloužících mj. k úkrytu zvěře) a menších vodních ploch či toků (provedením meliorací). I přesto se však v této části katastru dochovalo nemálo lesíků a zbytky tzv. soliterní, případně i pásové, zeleně podél dochovaných cest či vodních  toků, z nichž má pro Bohuňov největší význam Bohuňovský potok (protékající vesnicí severojižním směrem) a říčka Bystřice (zde zatím jen jako potok), vymezující hranici katastru při západním okraji a vytvářející též tzv. údolní nivu. Pomyslnou svislou osu jižní části katastru Janoviček tvoří Domanínský potok.

     Přestože je západní a jihovýchodní okolí Bohuňova obklopeno téměř ze tří světových stran výše uvedenými chráněnými územími, (pravděpodobně) vlivem umístění areálu bývalého zemědělského družstva (na jižním okraji Bohuňova) tak bylo v minulosti znemožněno začlenění i  této části katastru, důsledkem čehož zde v současnosti chybí motivace k provedení nových alespoň drobnějších krajinotvorných úprav, vedoucích k obohacení krajiny a k částečnému navrácení jejího původního charakteru a funkčnosti (lepší dostupnost mnoha ornou půdou izolovaných míst; větší zadržování vody v krajině zabraňující půdní erozi; apod.). Na některých místech však takovýmto případným úpravám brání (mimo jiné) problém s přesným vymezením soukromých pozemků ve volné krajině, způsobený nedochovanými orientačními body (v podobě cest, mezí, remízků či stromů). Z těch doposud realizovaných krajinotvorných úprav stojí za zmínku vytvoření několika travnatých ploch v místech dřívějších polí či od jara 2009 « realizace tzv. biopásů ».

     Charakter zdejší krajiny si i přesto uchoval ráz typický pro tuto část Vysočiny, a proto je okolí obce využíváno také za účelem rekreace (turistika a cykloturistika, koupání [Domanínský rybník; Skalský rybník s hotelem Skalský dvůr v bezprostřední blízkosti], v zimě lyžování, apod.